I ve své třetí sezoně se Íbékáčko vydalo na vícedenní turnaj, na jejím sklonku tentokrát odchovanci Bigy zamířili o něco severněji než v minulých letech, a sice do Ostravy na výborně obsazenou „Rekre“ část Ossiko Cupu.

Ossiko Cup je v amatérském florbalovém světě pojem.

Skládání týmu na moravskoslezský turnaj, jenž byl prvním od více než tři měsíce starého bronzového šoku v Žirovnici, nebylo pro lídry týmu vůbec jednoduché. Potřetí v řadě se tým musel vyrovnat s absencí tahouna Kalného, z různých důvodů pak nemohli odcestovat ani pivní opory Kubeš, Kubíček či Pekárek. Vzhledem k uvadající síle týmu, který se již sedm měsíců nesešel na jediném tréninku, se tak hrající trenér Muška rozhodl povolat z farmy v 7.A ověřený talent Jiřího Jordána (čti džordže džordna), od něhož si sliboval nejen svěží pohyb mladého junáka, ale také vydatný gólový příspěvek. Složitější to však bylo v brankovišti, které se nedařilo obsadit až do chvíle, kdy na alpský inzerát zareagoval rodák z Benešova Ondřej Vacek, a zdvojnásobil tak počet vínovožlutých nováčků na ostravském turnaji.

Na samotném Ossiko Cupu se Íbékáčko představilo poprvé, logicky v početnější kategorii „Rekre“, do níž se přihlásilo celkem 16 celků z celé republiky. Jak už to tak na vícedenních akcích bývá, turnaj byl velice dobře obsazen a nabídl v akci mnoho bývalých hráčů z mládežnických kategorií extraligových Vítkovic, nebo týmy složené z borců pravidelně hrajících „nižší“ ligové soutěže. Jihočeši, neznajíc kvalitu svých soupeřů ve skupině, však rozlosování základních skupin příliš neřešili, zvlášť když bylo dopředu jasné, že všechny čtyři týmy postupují do osmifinále. Po šestihodinové ranní páteční cestě se IBK krátce po poledni postavilo domácímu celku AC Omyl a herně vyrovnaný zápas ztratilo poměrem 3:4. Budějčáci sice i díky dvěma trefám vítěze dvou grandtourových akcí Miroslava Jozy vždy dotáhli jednobrankový náskok soupeře, na závěrečnou trefu už však zareagovat nestihli a s papírově nejslabším soupeřem ve skupině B tak padli.

Obránci Joza se Šefrnou na ojedinělém výletě na soupeřově polovině.

Hned první čtyřiadvacetiminutový zápas naznačil fyzické limity některých starších harcovníků v sestavě, a tak poměrně krátký rozestup mezi prvním a druhým kláním nepřišel zrovna vhod. Čerstvým potem polití bojovníci z jihu sledovali, kterak novic Vacek loví v páté minutě zápasu ze sítě již třetí balonek, a začínali si přát předčasný odjezd do nedalekého kempu. Poté však ukázal záblesk geniality zástupce klubu pro Tinder Ondřej Talíř a nejhezčím jihočeským gólem na turnaji objevil skrytý potenciál Íbékáčka, které začalo skvěle individuálně vybaveného soupeře místy přehrávat. Vínovožlutí přečkali i dvě dlouhá a smrtelná dvouminutová oslabení po vyloučeních svých dvou mladých pušek z Bigy a v závěru se snažili při power-play dostat na dostřel jediného gólu. Ti nejzkušenější hráči týmu však trefovali pouze tyče či břevna a tak soupeř vteřinku před koncem zápasu upravil do prázdné branky na konečných 2:5.

Konečně do kempu, oddychli si zejména ti starší z týmu. Výběr kempu se na rozdíl od sbírání bodů do tabulky mančaftu povedl, a tak se po úvodním zabydlení šel hrát plážový volejbal či se hledaly záminky, proč jít na recepci. Jediným záporem autokempu tak byl fakt, že tamním podnikatelům večerní tržba nevoní a s točeným pivem si tak musel každý pospíšit. Je však žádoucí dodat, že ten, kdo se vyžívá v poklidném sprchování, by těch záporů pravděpodobně našel více…

Díky příjemně sestavenému sobotnímu rozpisu zápasů se nemuselo po páteční noci nikam spěchat, a mohlo se v klídku na desítku vyrazit na ostravský hlavák, kam dorazil ze Slovenska srdcař Flíček. Jeho příchod pomohl zkonsolidovat vínovožluté řady, které v závěrečném zápase skupiny čekal suverén grupy FC Šepebara. Ten navázal na páteční výhry rychlými dvěma góly v úvodu zápasu, scénář z předchozího zápasu jako by se však opakoval a Íbékáčko opět postupem času přebíralo taktovku. Aktivita Jihočechů však po hříchu přinesla jediný úspěch, když se Kočí po individuální akci prosadil kuriózně po zemi v poslední vteřině první půle. Íbékáčku jako by prospělo vědomí toho, že v zápase o nic nejde (poslednímu místu již nešlo nijak uniknout), a ve druhé půli favorita utkání jednoznačně přehrávalo. Nevyužilo však ani jednu ze dvou dlouhých početních výhod po tvrdých faulech soupeře, dokonce ani trestné střílení, které svou individuální akcí vybojoval kapitán, aby ho následně trestuhodně před odkrytou brankou neproměnil. Poslední skupinový zápas tak vyvrcholil podobně jako ten páteční, a sice úpravou skóre do prázdné branky IBKB.

S předvedenými výkony zavládla v kabině spokojenost

Žádný smutek se však v kabině Íbékáčka nekonal. Již od rána totiž měli trenéři jasný plán – udělat ze sebe ve skupině tragédy a poté jít na nám dobře známé kolínské Pátečníky, a ideálně je v osmifinále zaskočit. Těžko říct, kdo u snídaně trenérovi věřil, když oznamoval, že čtvrtfinále Íbékáčko sehraje v půl šesté, nicméně světe div se, osmifinálový šok na úkor vítěze skupiny D se opravdu konal. Středočeský ligový tým, jenž toho v srpnu odtrénoval zhruba tolik, co IBK Budweis za tři roky své existence, v první půli potvrdil roli favorita a odnesl si do přestávky jednobrankové vedení. Svou zásluhu na tom měl i starý známý Vilda Pospíšil, jenž zaslouženě dostal důvěru a poradil si s nebezpečnými situacemi na brankovišti, k nimž přidal několik jistých zákroků. Když pak v první minutě druhé půle kolínští dvakrát udeřili, vsadil by na výsledkově druhý nejhorší tým základních skupin asi jen mizerný sázkař Zelený. Íbékáčko však neztrácelo víru a za odměnu se k vínovožlutým konečně začalo na turnaji přiklánět štěstí. Po velice šťastné trefě agilního Jordána, od jehož nohy se balonek odrazil za Vildova záda, se rychle prosadil přesnou střelou Tomáš Šefrna, a rázem vedli Pátečníci pouze 3:2. Živou vodou polité Íbékáčko využilo čerstvě nabytého sebevědomí a poté, co Jirka zpracoval dlouhý pas a zasunul míček kolem tyčky do branky, bylo vyrovnáno. Šestiminutovku snů pak dokonal Talíř, který potvrdil své motto „Buď krásný gól anebo žádný“ a vymetl pravou šibenici kolínské svatyně. Na závěrečné čtyři minuty hrůzy pak se svou skvadrou naskočil kapitán Muška, který když už zapomněl, jak se střílí góly, tak se alespoň snažil chytat ty soupeřovy. Ačkoliv nasbíral mnoho vteřinek díky zbytečným faulům soupeře, na konci se svými souputníky jen bezmocně sledoval, kterak Pátečníci dvakrát nastřelili tyčku Vackovy branky. Poslední sekundy už Íbékáčko silou vůle uhrálo a po kvalitních výkonech ve skupině, které nebyly oceněny bodovým ziskem, vyhrálo v tu nejdůležitější chvíli. S pořádnou dávkou štěstí v závěru zápasu, avšak dle našeho názoru regulérně. Zklamaný soupeř sice po střetnutí poukazoval mj. na nastřelené břevno, to ale vzhledem k razanci odrazu a absenci prostřední horní tyčky gólem být nemohlo.

Vínovožlutí nechali na hřišti tentokrát úplně vše a podepsalo se to na jejich fyzickém stavu.

Postupem mezi nejlepší osmičku našlapaného turnaje překonali Jihočeši veškerá reálná očekávání a ve čtvrtfinále proti Pobřeží Kocoviny (vzájemný zápas 2016: 0-5) mohli způsobit jen další senzaci. I ve večerním čtvrtfinále předvedli vínovožlutí fantastický týmový výkon a s viditelně kvalitnějším soupeřem drželi krok po celý zápas. Na rozdíl od osmifinále už však IBK tolik štěstí nemělo, a když výborný gólman soupeře vychytal Kočího velké šance, a neinkasoval ani z dalekonosných ran, bylo jasné, že Pobřeží Kocoviny zápas vyhraje poměrem 3:1. Velké zklamání byste však po zápase v kabině Íbékáčka hledali marně, Jihočeši předvedli svůj nejlepší florbal od loňského turnaje v Topoľčanech, a to navzdory tomu, že miniaturní rozměry hřiště stavěné na trojkový florbal rozhodně stylu hry IBKB nevyhovovaly a pro obránce bylo téměř nadlidským úkolem vstřelit branku. Pozitivním zjištěním však je, že při improvizovaném stylu hry na nahazované míčky před bránu se osvědčila svěží krev v podobě Jirky Jordána, jenž se stal nejlepším střelcem týmu. O povedeném vystoupení Íbékáčka na nabitém turnaji pak nejlépe vypovídá skutečnost, že náš čtvrtfinálový přemožitel celý turnaj (Prize Money 775 USD) vyhrál, když ve finále zvítězil s přehledem 7:2.

Se slabší recepční, zato s Romčou a Kačkou, strávila děcka sobotní večer opět v kempu, přestože se po celý turnaj objevovaly zejména ze zarostlých řad hlasy, že by se mělo jít na Stodolní. Moudré stáří však zvítězilo nad mladickým elánem a tak se po nákupu ve strašně velkém Albertu a večerním decentním posezení u vychlazeného bílého suchého se zlatavým nádechem angreštu zalehlo relativně brzy. Někdo šel do stanu, někdo do sítě a někdo inovativně na beton, všechna těla však spojovala nevídaná únava. Věk zkrátka nezastavíš…

IBK Budweis – AC Omyl 3:4
Joza (J.Šefrna), Jordán (Muška), Joza (Muška)

IBK Budweis – Stalkers Dobrá 2:5
Talíř, J.Šefrna (Jordán)

IBK Budweis – FC Šepebara 1:4
Kočí

4. místo ve skupině B, 0 bodů, skóre 6:13

Osmifinále: IBK Budweis – Pátečníci Kolín 4:3
Jordán (J.Šefrna), T.Šefrna (Joza), Jordán (Muška), Talíř (Joza)

Čtvrtfinále: IBK Budweis – Pobřeží Kocoviny 1:3
Jordán (J.Šefrna)

Sestava: Vacek – Muška, Flíček (od třetího zápasu), Joza, J.Šefrna – Talíř, Kočí, T.Šefrna, Jordán

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich